Tenhle song jsme napsali, protože myslíme, že rozvod rodičů je velmi důležité téma. O tom musíme zpívat. Divíme se, že o tom ještě nikdo nenapsal. V naší generaci je mnoho dětí, které mají rozvedené rodiče. Ve třídě máme taky několik takových spolužáků. Mnoho lidí nemá odvahu o tom mluvit. My chceme tyto pocity vyslovit. Ačkoliv u nás to nebylo tak, jak zpívám. Naši rodiče na nás brali ohled a byli jsme docela rádi, že se rozvedli. Nejlepší by bylo si z toho nic nedělat. V žádném případě nechci, aby spolu všichni rodiče zůstali jen kvůli dětem. Ale měli by si svých dětí všímat. Máma a táta se musí starat o děti. Tom a já dnes nějak netrpíme rozvodem našich rodičů. Máme kontakt s oběma stranama a to je v pořádku. Jsme rodina, i když naši rodiče nejsou spolu.
O písničce Rette mich
Je jediná opravdová balada na albu a jedná se o bolest z lásky. Já už jsem to párkrát zažil, že jsem se cítil osamocený jako v téhle smutné písničce. A vracel se na místa, kde jsme byli společně, ve společném úkrytu a že to potom bolí, být tam bez milované osoby. Je možné cítit bolest ve vztahu, když si nerozumí. Nebo když to přítelkyně skončí. Rozhodně bude existovat jediná dívka Magdeburgu, tomu věřte, pro kterou zpívám písničky. Ale já jsem ještě docela mladý a neměl jsem ještě tak drsný vztah. Proto tu rozhodně nejde o dívky.
O písničce Schrei
vypravuje o tom, že se prostě nechceme přizpůsobit, ale říkat nahlas svoje názory. Vypráví o frustraci, že se musíme ve všedních dnech přizpůsobit. To není to, co chceme. Proto musíme někdy křičet, dostat ze sebe tu frustraci. Když jí zpívám live, tak se mi podaří docela dobře odbourat agresi. To je osvobozující.
V Der lezte Tag se ptám jaké by to bylo kdyby se vědělo, že tohle je poslední den, který žijeme. Ve svém posledním dnu bych chtěl být se všemi lidmi, které mám rád. To je opravdu hodně smutná myšlenka. Tahle písnička vznikla v jeden depresivní den. Zpívám: "Když je tohle ten poslední den, prosím, ještě mi to neříkej." Bylo by hrozný kdybychom to věděli.
Ve Freunde Bleiben zpívám "Milejší než Bill" - nikdy mi to nikdo přímo neřekl, ale nám se tahle věta zdá vtipná. Myslím, že to dělá hodně. Miluju tenhle song, protože je o povrchním, nepoctivým přátelství. Když se lidi vůbec neznají a jenom ze zdvořilosti si říkají: "Ahoj", to je pošetilý! Písnička je namířená na pár lidí z Magdeburgu. Vlastně je to taky trochu cool, že existují takový lidé. Rád se hádám a diskutuju a můj bratr Tom taky. Hrozně rádi provokujeme ostatní. A absolutně nás těší, když se můžeme rozčilovat při drbání.
Leb die Sekunde jsem napsal, když mi bylo deset. Vznikl o víkendu, seděl jsem doma a nic se nedělo. Jsem ten typ člověka, který musí pořád něco dělat. Nemůžu celý den ležet v posteli a nic nedělat. Chci vnímat všechno, co je kolem mě. Zkouším vnímat každý okamžik a zažít si ho. Momentálně to není těžký: Užíváme si každou chvíli našeho úspěchu. Všichni mladí nežijí život naplno tak jako my. Vidíme různá města a zažíváme spoustu legrace. Ale není to pořád jenom lehké, žít okamžikem. Když jste smutní posloucháte naše písničky a připomínáme vám, že musíte žít každou vteřinu. Koneckonců, existují okamžiky, které bych si rád udržel. Chvíle, kdy jsme šli na "Stars for free" v Magdeburgu na jeviště a 75 000 lidí ječelo kvůli nám.